JAK SE DĚLÁ LES?

Reportáž o zalesňování holin a tvorbě nového lesa s naším lesním hospodářem Lubošem Muchnou

Zdravý a silný les je cenným zdrojem surovin i významným ekologickým prvkem. Většina lesů v Evropě dnes nevzniká přirozenou cestou, ale díky systematické pěstební péči lesnických odborníků. Jak vlastně vzniká les? Co vše předchází tomu, aby se z holiny nebo jiné plochy stal zdravý porost? Na to jsme se zeptali Luboše Muchny, odborného lesního hospodáře Wood Seeds, se kterým jsme také vyrazili do terénu za ukázkovými příklady zalesňování.

Lidé si často pletou školku a novou osázenou kulturu. Jaký v tom je vlastně rozdíl?

„Školka není les. Je to prostor, kde je možné vypěstovat sazenice do určitého vzrůstu či stáří a v požadované kvalitě. Ty se po dosažení daných parametrů vyjmou ze země, vysadí na vybranou lokalitu nebo prodají. Do země se opět zasadí nové semenáčky, nebo se pěstují rovnou ze semene.

Oproti tomu nová kultura se sází na holinách původního lesa a její smysl spočívá v zalesnění holiny, která vzniká po úmyslné, nebo nahodilé těžbě vzniklé například napadením stromů kůrovcem po polomech a podobně. V tom se obnova holiny liší od zalesnění (termín používaný pro plochy, kde les ještě nebyl). V každém případě obnova takové holiny probíhá jinak než školková výsadba a také je od sebe na první pohled poznáme.“

Jaké tedy jsou možnosti zalesnění takového místa?

„V dnešní době je několik možností v závislosti na typu terénu. Například na svažitosti, druhu předchozího nebo okolního porostu, klimatických podmínkách a podobně. Ale lepší bude, když si ukážeme na některé konkrétní příklady z naší činnosti.

První plocha je už zmíněná holina po hospodářské těžbě. Abychom dodrželi minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin, dali jsme na polovinu listnáč – zde konkrétně dub zimní a na zbytek borovici lesní.

Kvůli vysokému tlaku zvěře v této lokalitě musí být sazenice ochráněny proti okusu – v tomto případě lesnickou oplocenkou (pozemek oplocený většinou síťovým pletivem nebo jednoduchým dřevěným plotem). Jinak by sazenice bez újmy nepřečkaly zimu. Mimo oplocenku u sazenic používáme nátěr proti okusu – kdy se terminály, tedy vrchní části stromku, u všech sazenic ošetří vhodným repelentem proti zvěři. Terminál je totiž jednou z nejdůležitějších částí stromu a jeho stav významně ovlivňuje zdárný růst sazenice. Proto je nutné okusu zvěří zabránit.”

Proč vlastně není ten pozemek celý vysekaný a je zarostlý?

„Tuto plochu jsme oživovali až na podzim. Nechali jsme zde záměrně nálety trávy, maliníku a dalších bylin a díky nim, oproti jiným plochám, v lokalitě přežilo cca 85 procent sazenic i přes extrémě suché léto. Je to v podstatě jednoduché. Trávy s maliníkem vytvořily zastínění a unikátní mikroklima pro každou sazenici. Toto prostředí tak udrželo na suchém podloží část vlhkosti nezbytné pro přežití sazenic. Pokud zástin není extrémní a nedusí sazenice, stromkům nevadí a skvěle prospívají. Mírný stín a vlhkost jsou pro něj mnohem přirozenější než vystavení přímému slunku.“

Znamená to, že někde jsou ztráty větší?

„Ano, pozemky které mají předpoklady k podobným ztrátám se nachází v každém větším portfoliu, včetně toho našeho. Musíme dodržovat lhůty pro obnovu pozemku po těžbě a i když je klimaticky nepříznivý rok nebo období, je nutné pozemek zalesnit bez ohledu na podmínky. Potom na některých lokalitách mohou ztráty být mnohem vyšší, od desítek až třeba po 80 procent.“

Jak může dojít k tak vysokému úhynu?

„Příčin může být více. Letos to bylo především tím, že rok byl během léta chudý na srážky. Na pozemcích které neměly dostatečný zástin, třeba přirozeným bylinným krytem nebo okolními stromy, byla tato kombinace pro čerstvou výsadbu fatální. Pokud do 14 dní po výsadbě sazenic nezačne pršet, vždy úhyn hrozí. Nám třeba na tomto pozemku nepršelo skoro 3 měsíce. Což se samozřejmě v přírodě stane a my to neovlivníme. Nemůžete si představovat, že vezmemou konve a jde se zalévat třeba 10 000 sazenic. Vodní zdroj u tohoto pozemku žádný není, nedělá se to, prostě to není možné.“

Dobře, takže zde vidíme ideální stav ochráněný oplocenkou. Co ten pozemek níže?

“Tady jsme vysázeli hlavně borovici v kombinaci s dubem. Zde by totiž samotné sazenice listnáčů dlouho nevydržely. Jsme na hranici lesa a louky a v takových lokalitách je okus, díky přemnožení srnčí a jelení zvěře, extrémně vysoký. Pokud není sadba dostatečně zabezpečená, zvířata zkonzumují i sazenice jehličnanů, což se dříve nedělo.“

Čím jsou tedy ty sazenice ošetřeny?

„Mimo oplocenku, jak jsem již říkal, jsou ošetřeny vhodným repelentem - směs odpuzujících pachů a jemného křemičitého písku. A ten zvěři, jak určitě chápete, moc nechutná. Přesto tu ten okus někde je.“

Má tedy smysl dělat takovou výsadbu, myslím bez oplocenky?

„V určitých lokalitách to samozřejmě možné je. Jak vidíte, duby zde mají docela rychlý přírůstek, za chvilku už budou jejich terminály výš, než zvěř může dosáhnout. Stejně tak borovice, které v tomhle stádiu snáší okus o něco hůře. Poškození terminálu navíc způsobuje různé kvalitativní vady dřeva, což samozřejmě u hospodářského lesa nepotřebujeme.”

Teď jsme se přesunuli na další oplocenku, v čem je typická?

„Zde jsou dobře vidět řady sazenic díky přípravě pozemku před sadbou, která se prováděla takzvaným naoráním. Jinde se ale snažíme sázet více nepravidelně. Chceme se přiblížit k rozložení přirozeného lesa. To sice komplikuje následnou péči jako je ožinování (přiřezání a vysekání bořeně) a ochrana sazenic, ale struktura lesa je pak přirozenější. Opět je zde vidět přirozený bylinný porost, který nám sazenice pomáhá chránit.

Jak vidíte, sazenicím se zde daří, úhyn je minimální a okus samozřejmě nulový. Dál má tento budoucí les, my říkáme kultura, výhodně usazenou pozici na svažitém okraji pole. To znamená, že zachytává velké množství vody, která z pole odchází. To je samozřejmě výhodné jak pro nové sazenice, tak pro přírodu samotnou. Navíc to částečně napomáhá bránit erozi.“

Další a poslední lokalita, kam jsme se vydali, je až nad Litvínovem. Nacházíme se uprostřed holiny která vznikla na místě staršího bukového lesa. Ať se koukám sebe lépe, vidím jen staré vzrostlé stromy v okolí a metrové až dvoumetrové, chaoticky rostoucí buky. Jaká sadba tedy proběhla zde? Jaký typ osázení zde vidíme?

„Zde vidíme ideální kombinaci nové kultury. Okolní stromy se zde samy postaraly o přirozené omlazení lesa. Jak sám vidíte, ta hustota přirozeného nárůstu omlazení je poměrně vysoká. Nicméně i v takovém přirozeném porostu vznikají hluchá místa a i tady se projevuje okus od zvěře.“

Co s nimi tedy děláte?

„Zde jsme sázeli sazenicemi buku, který sem samozřejmě patří. Sázeli jsme do připravených ploch mezi přirozeným zmlazením. Odstranili jsme část březových náletů pro zdárné uchycení sazenic ale zároveň jsme ji část ponechali právě jako přistínění pro mladé buky, jako takzvanou přípravnou dřevinu. Samozřejmě se sází více sazenic než je finální počet stromů v mýtním věku (věk stromu který je vhodný a povolený pro kácení) porostu. Je to dané z části předpisy, ale dělá se to i kvůli přirozenému úhynu a také zdárné výchově lesního porostu, na který má právě hustota a takzvaný zápoj (vzájemný dotyk a prolínání větví stromů) v určitém věku zásadní vliv. Pravidla výchovy jsou různá pro každý druh lesní dřeviny a taky se hodně uplatňují osobní zkušenosti lesníka."

Odkud berete sazenice na takovéto místo a je to nějak regulované?

“Vždy se snažíme sazenice sehnat v nejbližším možném okolí a to hned z několika důvodů. Prvním z nich je, že potřebujeme sazenice, které do daného lesního vegetačního stupně patří. Mají tak odpovídající kvalitu. Takové sazenice máme největší šanci získat právě u regionálních dodavatelů. Další důvod je ryze ekonomický - nemá smysl vozit sazenice přes půl republiky, je to drahé a navíc se zvyšuje riziko poškození sadebního materiálu při přepravě. A v neposlední řadě raději podporujeme regionální menší pěstitele, než velko-dodavatele sazenic.“

Děkuji za rozhovor Václav Bodrov