Lesy děláme jinak

Když dva dělají totéž, zdaleka nemusí být výsledkem to samé. Typickým příkladem je situace v českém lesnickém byznysu. Kde jiné firmy hlásí milionové škody, skupina Wood Seeds a její lesy naopak rostou.

Bylo to jako vlna tsunami. Z českých lesů se v posledních dekádách valila jedna drastická zpráva za druhou. Největší kůrovcová kalamita od dob Marie Terezie. Sucho 2003. Sucho 2015. V roce 2017 kůrovec poničil asi 6 milionů m³ dřeva. Rok poté už hmyzové kácení činilo 13 milionů m³. V roce 2019 se propadla cena smrkové kulatiny pod 1000 korun. Jen o pár měsíců později byl přebytek kůrovcového dřeva tak obrovský, že se kulatina prodávala už od pouhých 300 korun. A nic na tom nezměnilo to, že stát pumpoval do lesů miliardy.

Zatímco média chrlila články o konci českých lesů a katastrofě biblických rozměrů, v řadě lokalit ale lesy vypadaly překvapivě odlišně. Byly zdravé a dokonce se rozrůstaly. I v českých podmínkách se totiž našli hospodáři, kteří se rozhodli dělat věci, nebo přesněji řečeno les, trochu jinak. Vlastně úplně jinak. Namísto smrkových monokultur vsadili na diverzitu, stabilitu porostů a budoucnost. Jedním z nich byla i investiční skupina Wood Seeds.

Kůrovec, jelen & spol.

“Většinou se mluví jen o kůrovci, ale těch příčin je víc. Vlastně mnohem víc.” popisuje situaci vlastníků smrkových monokultur Luboš Muchna. Čtyřicetiletý hospodář prochází lesem nedaleko města Plasy, asi 20 kilometrů severně od Plzně. Dominantou městečka je mohutný barokní klášter založený roku 1144 řádem cisterciáků, později přestavěný za účasti předních architektů Matheye, Santiniho a Dientzenhofera, zatímco dominantou okolních kopců je prstenec lesů, který jako by odděloval Plasy od okolního světa.

Pod nohama lesníka zapraskají větve. “Bylo několik suchých let. K našemu kůrovci se přidal ještě lýkožrout severský. Ti vyvedli během roku víc generací. A tam, kde vsadili na rychlé dřevo, tedy smrkové monokultury, přišli téměř o všechno, kromě mladých stromů. Do toho se někde přidal i vítr a zbytek dorazila přemnožená vysoká zvěř.” popisuje lesník situaci a ukazuje na vzrostlý smíšený les nad okrajem rozlehlé louky. Smrku je v něm naprosté minimum. Drtivou většinu tvoří borovice, dub a další dřeviny. Na hraně lesa se pak rozkládá oplocenka s novou výsadbou Wood Seeds. Až polovinu z ní tvoří dub, a i ve zbylé části převažují listnaté dřeviny.

“Ta oplocenka je tady taky kvůli zvěři. Dřív jsme v lese řešili jen tu nějakou srnčí a drobnou zvěř, ale v posledních letech je tak přemnožený sika, daňci i jelen evropský, že bez oplocenky není možné vysadit skoro nic. Okamžitě by to ožrali i do víc, než metru a půl.”, ukazuje lesní hospodář, kam až dosáhne hlava imaginárního jelena. “Bohužel jim chutnají právě listnáče, zatímco smrku se spíše vyhýbají. A právě proto nechceme nic nechat náhodě.” dodává s úsměvem Muchna.

Ten co nechtěl sedět v kanclu

Přímo v okolí Plas Wood Seeds v uplynulých letech znovu zalesnili kolem šesti hektarů ploch. Práce řídil právě Muchna, který je také nejvýraznější tváří firmy v regionu. Jeho život je s lesem plně spojený. Po studiu Střední školy zemědělské v Plasích a nástavbě v oboru krajinná ekologie původně zakotvil ve státní správě, ale nakonec vystudoval ještě lesnickou školu ve Žluticích a už v oboru zůstal.

“Nechtělo se mi sedět v úřadu a vyplňovat papíry. Tady aspoň člověk ví, že dělá něco, co má smysl.” říká Muchna, zatímco se terénní auto pomalu sune po lesní cestě směrem k velké pasece. V horkém vzduchu se vlní nažloutlá tráva, ze které vyčnívají špičky mladých stromů a ze staré borovice vzlétne vyrušené káně. Chvíli hledíme, jak zmizí kdesi nad hradbou okolního lesa a pak vystoupíme na rozlehlou mýtinu.

“Po polomu jsme to tady museli samozřejmě vyčistit od zbytků po předchozím porostu. Pak se narušil předoráním kryt a provedla výsadba. Třeba tady na tom pozemku jsme vysazovali víc borovic, protože je pro ně tato lokalita vhodnější, ale liší se to místo od místa. Jednak podle stanovených hospodářských plánů a pak podle samotného stanoviště.” vysvětluje lesník, prochází trávou a tu a tam se sehne k některému ze stromků. Právě kolem nich se bude v následujících letech točit většina jeho pracovního života. Organizace vyžínání, ochrana proti okusu zvěří a někdy i redukce. Za zajištěnou lze totiž výsadbu považovat až tehdy, kdy přesáhne okolní trávu i plevele a kdy zvěř vyskytující se v lokalitě už nedosáhne na terminál, tedy hlavní nejvyšší špičku stromu. To někde bývá třeba 1,2 metru, jinde i 1,5 metru, podle místních podmínek.

Ekologicky stabilní porost

“V podstatě jediné, co má smysl a co může při současných změnách obstát, je ekologicky stabilní porost. Druhově pestřejší, včetně třeba jeřabin. Ty sice nejsou ekonomicky využitelné, ale pak má les stabilní kořenový systém a není tak náchylný jako monokultury. Nepadne při každém větším větru jako smrk a nenaletí do něj kůrovec.” vysvětluje lesní hospodář Muchna, zatímco se terénním autem pomalu probíjíme přes louky nad městem k další lokalitě.

Do kvalitně založeného lesa se postupně v dalších letech přirozenou cestou přimíchají i jiné druhy dřevin z okolí, jako je jedle, modřín, bříza. Také je nutné provádět další péči a případnou redukci náletů. I díky nim ale les získává svou sílu.

“Tu tvoří i různé meliorační dřeviny, které zlepšují stabilitu porostu kořenovým systémem, upravují vodní poměry na ploše a podobně. Ty nejsou dané na hodnotu ekonomickou u porostu, ale zajišťují jeho mnohem vyšší stabilitu. Takže ve výsledku má takový les mnohem větší ekonomickou hodnotu, díky výrazně vyšší jistotě budoucích výnosů než monokulturní porost.” vypočítává lesník. V situaci, kdy většina lidí neví, co bude zítra, má on viditelně jasno v tom, co bude za padesát a možná i za sto let.

Bohatství pro budoucnost

Les má svá vlastní pravidla. Narozdíl od těch z našeho lidského světa, se neodvíjí od dnů a týdnů v kalendáři. Tady se hraje na desítky a desítky let. Stejně jako dnes v okolí Plas udržuje Luboš Muchna zhruba 30 hektarů lesních porostů Wood Seeds, budou je udržovat i budoucí generace lesníků.

“V tom je vlastně ta podstata. Když se postaráme, aby dřevo mělo odpovídající přírůstky a rostlo v odpovídající kvalitě, les byl zdravý a stabilní, pak hodnota takového lesa od okamžiku výsadby už jenom poroste,” uzavírá Muchna.

Zhruba za 80 až 150 let tak budou na mýtině, odkud jsme před chvíli odjeli, stát mohutné duby, borovice a další stromy. I ony budou dominantou města s klášterem. Budou se vypínat na prosluněných stráních, ale už ze své podstaty budou jiné než dnešní smrkové monokultury. Nebudou jen investicí do budoucnosti z hlediska ekonomiky, ale také investicí do lepšího světa, kde ekonomická prosperita a výnos mohou jít ruku v ruce s biodiverzitou, stabilitou i uhlíkovou neutralitou. Do světa těch, kteří vsadili na dřevo. Světa Wood Seeds.